THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„... pod zčernalým obzorem otravné páry plynou...“, jak říká klasik... když nový zásek od PATHOLOGY STENCH přichází, pravím já. Pokud jste zabrali na minulý počin („Gluttony“) téhle slovenské smečky, tak další dávka patologického smradu, „Accion Mutante“, vás rozhodně posadí na prdel a nakope do hlavy. Nutnost! Vivat death metal!!! Žádných inovací ani převratných změn oproti staršímu materiálu se zde nedočkáte, PATHOLOGY STENCH si stále hrnou to svoje, ale dotáhli krvavou práci k dokonalosti. Oproti „Gluttony“ je tohle CD plnější, vyzrálejší a hluché tu nenajdete. Po kratším intru „z továrny“ se vám do obsahu vaší mozkovny zakousne devět vybroušených songů spíše pomalejšího ražení, často s předehrami či závěry citlivě doplňujícími jednotlivé kusy. Jde o vyrovnaný materiál, není tu žádná výrazná hitovka, ale ani nic viditelně slabšího. Upozornit lze snad jen na Mystery Of Terror, záseku poněkud psychotičtějšího rázu než ostatní opusy...
PATHOLOGY STENCH hodně sázejí na valivé tempo, připomínající spíše některé klasiky starého dobrého thrashe, ale nebojí se ani propracovaných sól. Skladby však mají zároveň hutné a zatraceně nadupané. Před kytaristou Lumírem nelze než smeknout a v úctě postát... Tenhle riffující ďábel hravě vstrčí do kapsy dva průměrné hráče a paleta jeho výkonů je skoro k neuvěření, od pořádného náklepu přes sekané riffy a klouzavé vyhrávky až po čistá sóla...ne, u PATHOLOGY STENCH by se druhý kytarák neuživil... Vlado za bicími taky přidal na intenzitě i na rychlosti, takže ušní bubínky občas potěší i řádnou sypačkou, a ani Kučo s basou nezůstává pozadu. Jejich muzika má svůj vlastní ksicht, není to žádný ultrabrutální prasopal, ale zase nenechá nikoho na pochybách, že má tu čest slyšet pořádný death, byť hudebně pestřejší a nijak ortodoxní.
Zvláštní zmínku si zaslouží vokál. K muzice tohoto druhu si sice dokážu představit vydatnější chrchlání, než ze sebe dostává Báro, na druhou stranu má však jeho projev výraznou linku a je skvěle nafrázovaný do muziky. Ale k PATHOLOGY STENCH už prostě patří, je stejně osobitý, jako celá produkce tohoto tělesa... Prostě PATHOLOGY STENCH, víc netřeba dodávat... Lyrika se nese v podobném duchu jako na předchozí desce, tedy problémy společnosti, globalizace, odlidštění, asociální chování...velmi inteligentní texty s individualistickým přístupem k věci. Jako bonus na CD naleznete ladný „PC balíček“ obsahující historii kapely, texty skladeb (obojí anglicky i slovensky), fotografie, obrázky a clip „Accion Mutante“ z prostředí výrobní haly, jenž s podobně laděným grafickým zpracováním bookletu (s výrazně originální ilustrací na obalu!) opět symptomaticky odkazuje k starému dobrému thrashi. I na koncertě si PATHOLOGY STENCH jistě užijete. Navzdory své více než intenzivní konzumaci před vystoupením nezklamou ani na pódiu!!!
9 / 10
Báro Barančík
- vokály
Lumír
- kytara
Marek Kučera
- basa
Vlado Slosiarik
- bicí
1. Final Dimension
2. Circus of Humanity
3. God
4. Faith
5. Prostitution
6. Resurrection
7. Bloody Summer
8. Mystery of Terror
9. Parasites
10. Accion Mutante
11. Memories On Slayer
12. Bastard Nation
Accion Mutante (2000)
Gluttony (1997)
Practical Brutality (MC demo) (1993)
Z úderu, jaký mi uštědřil zvuk tohoto CD, jsem se probral až u druhého songu... A pustil jsem si to znovu od začátku. Zlověstné tovární dunění ve sice mně sice zpočátku vyvolalo aluzi na intro klasiky Arise, ale pak jsem právě odlítl ke zdi! Super zvuk a deathmetal přímo na solar!!! Pathology Stench mě dostali už předešlým CD Gluttony, ale Accion Mutante je lepší. Je vyzrálejší, má hutnější zvuk a je o dost intenzivnější. Člověk by ani nevěřil, že to je jenom jedna kytara. Lubo je i přes svůj flegmatický výraz riffující mašina, jež těží (nejen) ze starých kořenů Slayer či Massacre a přetváří to vše do roztomilého hybridu, ze kterého mi duní bránice. Ale nejn kytarové trumfy mají „Smradi“ (hehe...) v kapse. Bicman Vladokromě toho, že více hulí, taky více zrychlil. Masakr. Kučova basa vše bezostyšně „hloubí“ a jediný moment, který možná někomu na jinak výborném deathmetalu nemusí sedět, je Bárův vokál. Báro jednoduše není brutální chraploun a svůj vokál netahá až z paty. Přitom je to ale o mnoho drsnější, než na Gluttony. Báro k Pathology Stench patří a jeho vokál je pro ně charakteristický. Pohoda. Jsem ukojen. A o čem že Accio Mutante je? Inu, je to klasika Pathology Stench – reakce ne rozličné neduhy naší společnosti, globalizace, vědy... ale není to žádné politikum, prostě jenom individuální pohled na věc. Je to i dobře zpracované a pěkně podané v povedeném bookletu s atmosférou tovární haly. Pathology Stench se mi líbili i dřív a jejich druhé CD mne přesvědčilo, že tihle milé a občas kontroverzní výpitky prostě umějí!!! Co dodat? Deset věcí a všechny jsou dobré. Možná proto nemá CD ani slabší moment, ale ani výraznou „hitovku“... Navíc je tu klip k titulní věci a nějaké roztomilé fotečky. Nutnost!
Je to pecka!!
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.